kapitola 4. Prozkoumáváni chrámu

Druhý den ráno, když se probudili, Lucka si vzpomněla, že Evě slíbili, že za ní zajdou. Nasnídali se a vyčistili si zuby, a vyrazili za ní. Když k ní dorazili, tak ji viděli, jak leží na houpací síti. Evo jsi vzhůru? Ano, už jsem vzhůru. To je super, přišli jsme za tebou, jak jsme slíbili. To jsem ráda, že jste na mně nezapomněli. Popovídali si s Evou a pak Maxe napadlo, co jít prozkoumat ten chrám, co jsme potkali minulou cestou sem. To je skvělý nápad, řekla Eva. A kdy? Co třeba hned teď. Dobře, ale musíme ho nejdřív najít. Souhlasím. Dle mě byl za támhletím velkým stromem. Asi máš pravdu. Šli se tam podívat chrám tam doopravdy byl. 

 

Šli dovnitř a spatřily pár pastí a jeden puzzl. Olafe, co máme dělat. Pokuste se ten puzzl vyřešit, já přelstím ty pasti. Olaf pasti bez problému zvládl, kromě jedné. Olaf vešel k páce, ale než k ní došel, tak se pod ním propadla podlaha, ale stihl se zachytit. Volal o pomoc. Jeho kamarádi ho slyšeli, tak za nim rychle utíkali. Olafe jsi tu? Ano jsem. Ale kde? V té jámě. Vytáhněte mě prosím, už se dlouho neudržím. Lucka si ho všimla a rychle za ním utíkala. Chytla ho za ruku, „Olafe drž se mě“. „Snažím se a dlouho to nevydržím“. „Maxi, Evo a Henry, pomozte mi ho vytáhnout“. „Už se neudržím“. Olaf se pustil a spadl dolů. „Olafe, né“. Kamarádi hledali cestu za ním. „Olafe jsi v pořádku“? „Ano jsem, ale je tu cesta, mam jít po ní“? „Nikam nechoď, jdeme za tebou“. Kamarádi skočili za ním a dopadli k Olafovi. „Jste v pořádku“? „Ano jsme a co ty“? „Já taky