4. Starověké významné památky

Babylonská věž

Babylonská věž pochází z roku 1563, je to jedna z největších starověkých památek. Podle biblických příběhů, jim bůh jehova zmatl jazyky, aby nepostavili babylonskou věž tak vysoko jak je sám bůh jehova a od té doby je země rozdělena na víc států než jen jeden. Lidé se stejnou řečí se spojili dohromady a přestěhovali se do jiných částí zemí. Je to to ponaučení o lidské pýše a snaže dostat se výš než bůh jehova.

Cheopsova pyramida

Chufuova pyramida (též Cheopsova pyramida nebo Velká pyramida) je největší pyramida v Egyptě, největší známá kamenná stavba vybudovaná v období starověku, první a současně jediný do dnešní doby zachovaný z klasických divů světa. Dnes je pokládána za nejcharakterističtější symbol staroegyptské civilizace. Proto je také jedním z míst nejvíce zatížených turistickým ruchem.

Pyramida se nachází na pyramidovém poli v Gíze na předměstí současné Káhiry. Je ústřední částí rozsáhlého pyramidového komplexu vybudovaného v období Staré říše jako hrobka panovníka 4. dynastie Chufua v oblasti někdejšího egyptského hlavního města Mennoferu nejspíše podle projektu vezíra Hemiuna. Egypťany byl komplex nazýván Achtej Chufu – „Chufu je na obzoru“, což nevyjadřuje dojem velikosti stavby zastiňující vše ve svém okolí, jak dříve tvrdili někteří autoři, ale staroegyptskou představu králova posmrtného života ve spojení s kosmickým cyklem hvězd, případně slunce.

Semiramidiny zahrady

Visuté zahrady Semiramidiny (také označované jako Visuté zahrady babylónské) jsou zaniklá starověká památka v Babylóně řazená mezi sedm divů světa. Postavit je nechala dle legendy královna Semiramis, pravděpodobně je však vybudoval až král Nebukadnesar II. pro svou manželku Amytis.

Podle pověsti byly vybudovány pro královnu Amytis, která vyrostla v zelené Médii a stýskalo se jí po horách a rostlinách, a proto Nabukadnesar II. přikázal kolem roku 600 př. n. l. postavit visuté zahrady na terasách paláce, aby ji potěšil. O jejich existenci však neexistují nezvratné důkazy. Zahrady popisovali zejména starořečtí historikové, mimo jiné Strabón a Diodóros Sicilský. Podle zmíněných popisů byly zahrady zavlažovány prameny vody, které stékaly dolů po hradbách a zavlažovaly tak všechny rostliny.

Druhý div světa – okouzlující visuté zahrady královny Semiramis v Babylóně, které svou krásou předčily monumentálnost babylónských hradeb, zikkuratu i Mardukovy cesty.

Maják na ostrově Faru

Maják na ostrově Faru se ve starověku nacházel v Egyptě u města Alexandrie a byl nejvyšší stavbou tehdejšího světa. Počítá se k sedmi divům světa. Maják na ostrově Faru patří ke stavbám, jejichž vzhled není možno rekonstruovat, protože vyjma toho, že se z něj nic nezachovalo, neexistují ani jeho spolehlivé popisy. Nejznámější starověkou kresbou tohoto majáku je schematické znázornění majáku na minci.

Stavbu navrhl Ptolemaios Sótér, ale dokončena byla až za vlády jeho syna Ptolemaia Filadelfa. Architektem celého projektu byl Sostratu, což ale neznamená, že na projektu pracoval sám. S prací mu pomáhalo spousta dalších stavitelů a architektů. Podle popisu známého z Plinia staršího (Plinius však čerpal z jiného, dnes již neznámého díla) měla stavba čtvercový půdorys s délkou stran mezi 180 a 190 metry. V těchto rozměrech měl existovat dvoupatrový palác, který měl mít v každém rohu věž. O velikosti těchto věží není nic známo. Uprostřed chrámu byl umístěn vlastní maják, který tvořila čtverhranná zužující se věž neznámých rozměrů. Výška této věže bývá odhadována mezi 60 a 80 metry. Předpokládá se, že sloužila jako pevnost a že byla zakončena cimbuřím. Na této věži byla umístěna užší, pravděpodobně osmiboká věž, ukončená kamennou plošinou s otevřenou sloupovou síní (peristylem). Strop této síně tvořila pravděpodobně pyramidová věž, jejíž vrchol tvořila socha Poseidóna. Ve sloupové síni bylo zrcadlo, které odráželo sluneční paprsky a v noci zde byl zapalován oheň. Celková výška stavby není nikde udávána, jediný údaj, z něhož lze tuto výšku dopočítat, je vzdálenost, na jakou bylo světlo z tohoto majáku viditelné. Intenzita světla není neznámá, protože lze zjistit, jakou intenzitu mohli tehdy Egypťané získat. U vzdálenosti však vzniká problém, protože ji starověcí autoři často pouze odhadovali. Největší viditelnou vzdálenost udává Flavius Josephus^[1]. Ten tvrdí, že světlo z tohoto majáku bylo vidět na vzdálenost tři sta stadií, což je mezi 53 a 56 kilometry (podle toho, zda se použije attická či římská stadie). Pokud se tento údaj aplikuje, pak získáme 180 metrů. Tato výška však patrně přesahovala stavební možnosti tehdejšího světa, proto se moderní věda přiklání k údajům udávaným jinými, méně známými autory. Aplikace jejich údajů pak poskytuje různé odhady. Stavba měla podle všeho 3 části: Dolní čtvercová část majáku měla výšku 55,9 metrů, prostřední část s osmi hranami měla výšku 22,1 metrů a poslední kulatá část 7,4 metrů. Za nejnižší a patrně i nejpravděpodobnější výšku bývá v literatuře udáván rozměr 117 metrů. I tato výška znamená, že maják byl nejvyšší stavbou nejen tehdejšího světa, ale i celého starověku. S aktualizací do dnešní doby by tato výška znamenala výšku srovnatelnou se 40 patrovým, mrakodrapem. Zároveň by to znamenalo, že Maják na ostrově Faru byl nejvyšším majákem všech dob. Výška tohoto majáku tak byla demonstrací síly a možností, praktický význam pro výšku majáku končí kolem výšky padesáti metrů.

Taktéž o použitém stavebním materiálu není nic známo, podle Strabóna byl maják vystavěn z bílého kamene, podle Plinia a některých dalších údajů z bílého mramoru. Domněnka, že šlo o bílý mramor, byla potvrzena některými archeologickými nálezy.